Členská schůze GEK ČR 2022
Genderová expertní komora uspořádala v rámci své výroční schůze 14. 10. 2021 panelovou diskuzi na téma “Feministická sebepéče” Jak spálit patriarchát, ale samy*i nevyhořet”.
V samotném úvodu akce zazněl text Gerlindy Šmausové “Feminismus jen v plurálu” – paní profesorka se panelové diskuze nakonec ze zdravotních důvodů nemohla zúčastnit osobně, a proto pro Genderovou expertní komoru sepsala své úvahy do krátké eseje, kterou přinášíme v plném znění.
Feminismus jen v plurálu
Prof. Gerlinda Šmausová (přední česká teoretička genderu, držitelka ceny České sociologické společnosti za celoživotní přínos)
K feministickému hnutí v Německu jsem se připojila v pozdních sedmdesátých letech v osobní krizové situaci v manželství. Se svým mužem jsme v Česku měli partnerský vztah, ve kterém jsme si rovnoměrně a rovnoprávně dělili úkoly spojené, jak se říká s materiální i přirozenou reprodukcí. V roce emigrace 1968 jsem byla asistentkou na katedře sociologie kultury na Fakultě osvěty a novinářství Karlovy univerzity, čerstvou aspirantkou, s vyhlídkou na doktorský titul na Filozofické fakultě. V Německu jsem chtěla v započaté dráze pokračovat, čímž jsem neočekávaně vystavila svého muže neustálé kritice ze strany jeho kolegů, že něco takového dovolí. Rozešli jsme se, a já jsem ve své svízelné situaci našla cestu do nově založeného aktivistického Frauenladen – Prostoru pro ženy. Založily ho lesbické ženy, a já jsem jim záviděla způsob, jakým mají svůj vztah k mužům nastaveny. Současně jsem se připojila ke skupině žen, která chtěla založit Dům pro týrané ženy. Ten dodnes existuje, ovšem pod správou Sociální péče. I mezi nimi jsem získala nové přítelkyně, které mě podpořily svojí solidárností a praktickou pomocí. Z vlastní iniciativy jsem v 1978 navštívila první vědecký feministický kongres v Kolíně, a s tímto programem v ruce jsem podnítila vznik feministické skupiny žen ve středních akademických pozicích s „definitivou“ na Sárské univerzitě. Bylo nás jen šest! Společně jsme po několik let nabízely cykly přednášek z našich disciplín a vydávaly texty knižně v řadě SOFIA. Řada existuje dodnes! Výsledkem našeho úsilí bylo rozšíření polí výzkumů o genderovou dimenzi – prakticky zdvojení dosavadních výzkumných otázek! Stejný proces etablování genderové problematiky proběhl i v rámci celostátních a mezinárodních vědeckých organizací. Osobně jsem stála u založení dosud existující feministické sekce kritické kriminologie. V rámci univerzity jsme se ovšem staraly i o existenční stránku situace žen. Nakonec se nám podařilo etablovat stálý Referát pro kontrolu genderově korektního obsazování vědeckých pozic. Přes všechny snahy mužů o udržení své hegemonie – pokrok byl znatelný!
Co jsem vylíčila jako lineární proces rozšiřování mých feministických aktivit, ve skutečnosti pro mou identitu na začátku znamenal velký zlom! Podle běžných, v Čechách platných kritérií jsem sice již v roce 1968 byla emancipovaná, ale tak říkajíc „za mužovými zády“, ne otevřeně. V Literárních novinách jsem stav rovnoprávnosti mužů a žen v Čechách před sametovou revolucí nazvala emancipací v neuvědomělém stavu. Jinými slovy, tato emancipace dosud nebyla vyjádřena v otevřených feministických pojmech.
Dlouhý výčet mých aktivit shrnu v poznání, že feminismus pro mě existoval vždy jen v plurálu! V solidaritě feministek (včetně mužů) vidím neúčinnější prostředek proti vyhoření.
Chtěla bych ale také sdělit své mínění, že etablování genderové tématiky by mělo jít ruku v ruce s nárokem na místo v teoriích oboru, protože, jak víme, se obecní teoretikové považují za elitu oborů. Je takováto personální unie odbornic v genderu a teorií oborů alespoň reprezentativně zajištěna?
Poslední větou jsem přešla k situaci teorie oboru, jak ji „tvrdošíjně“ 😊 zastupuji. Rozdělení na živoucí ženy a muže je důležité tam, kde se podle těchto kritérií rozdělují zdroje a moc. Boj za jejich rovnoprávné rozdělení považuji za nejdůležitější bod feministické agendy, která vyžaduje neustálého „mravenčího úsilí“, ne nepodobného situaci v odborových organizacích. Není divu, že se pravidelně nastolují i „živější“ témata, také velmi důležitá, ale ve srovnání s Penězi spíše symbolické/kulturní povahy, která vesměs zdůrazňuje rozdíl mezi pohlavími. Tento polarizující důraz na rozdílnost mezi agregáty živoucích žen a mužů ovšem odporuje vědeckému zkoumání genderu. Gender není dvoupohlavní kategorií, ale soubor abstraktních vlastností a schopností, které se jen stereotypně připisují na jedné straně ženám, na druhé straně mužům. Ve skutečnosti mají všichni lidé všechny vlastnosti a schopnosti (nutné k zachování), připusťme, v empiricky rozdílné míře, zobrazitelné v Gaussově křivce. Moje mladé české kolegyně zde rozpoznávají teze z mé výuky genderu, kde se vyskytují pod označením kolážovaná identita, kulturní androgynie či gynoandrie, hraní genderu podle kontextu ad. Nové pro ně bude jedině to, že jsem tuto diskrepanci mezi pohlavím a hranou rolí pozorovala snad již od dětství – muž vaří večeři a žena voskuje lyže, „doma nosí žena, a ne muž kalhoty“ atd. Publikace Sandry Harding, mi přišla velmi vhod! Učím jen to, čemu sama věřím, jen to, co odpovídá mému vlastnímu pozorování. A na druhou stranu, uvědomění si mých mužsky konotovaných vlastností, podpořené teorií, mě posiluje tam, kde bych jako „pouhá“ žena byla ztracena. Osobně bych nechtěla být identifikována především jako žena, pojem, který není možné zbavit tradičního smyslu. Pohlavní polarizace je přece patriarchální konstrukcí, a i pro dnešní mužské hegemony dosud velmi přínosná. My ale víme, že pohlaví je připsanou kategorií, která má ospravedlnit nerovné sociální šance živoucích žen. Vidět svět jako mumraj převleků moci a kolážovaných rezistencí se mi jeví optimističtější než svět rozdělený na dva nesmiřitelné tábory!
Jako cvičení k optimismu bych také doporučovala si čas od času připomínat úspěchy našeho hnutí. Ty jsou již nepřehledné, na jejich evidenci bude třeba nových výzkumů 😊. Osobně je srovnávám s výstřelem z brokovnice – malých cílů, které trefilo, je nesčetně.
Po úvodním slovu Prof. Šmausové, které přečetla členka výboru Iva Šmídová, následovala samotná diskuze.
Na téma feministické sebepéče diskutovaly: Veronika Šprincová (ředitelka a lektorka Fórum 50 %, bývalá předsedkyně GEKu), Lenka Vochocová (supervizorka v pomáhajících profesích, členka GEK ČR) a Josefína Kuchařová (lektorka, metodička a koordinátorka programů pro veřejnost v Nevypusť duši, absolventka psychologie na FF UK). Diskusi moderovala Timea Crofony (lektorka genderové rovnosti a doktorandka v oboru kulturní antropologie na FF UK).
Záznam z panelové diskuze můžete shlédnout ZDE.
Související články
